V čem vidím problém?

V rozporu s principy právního státu, resp. s právem na spravedlivý proces. Článek 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod totiž zakotvuje právo každého, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím orgánu veřejné správy poškozen, obrátit se na soud, aby takové rozhodnutí přezkoumal. Je sice pravda, že možnost soudního přezkumu je možné zákonem omezit (to Listina výslovně připouští), ovšem nikoliv v případech, kdy by se mělo jednat o přezkum rozhodnutí, která se týkají základních práv a svobod. Navíc platí, že k možnosti omezení přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy nezávislými soudy je nutné přistupovat s maximální opatrností.

Kromě toho, budeme-li se striktně držet výkladu zákona, pak § 14 odst. 4 RP, hovoří pouze o rozhodnutích, kterými poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace vyhoví. Z toho vyplývá, že na rozhodnutí, kterým poskytovatel žádosti o dotaci nevyhověl, se nepřezkoumatelnost podle § 14 odst. 5 RP nevztahuje. To je jemná, ale důležitá nuance.

Co z toho vyplývá?

V přezkumech rozhodnutí není v dotační oblasti dlouhodobě právní jistota. Podle názorů odborné veřejnosti se na tom do určité míry podepsala nedotažená dotační legislativa, která sice komplexně přejala příslušné směrnice EU, ale nevzala plně v úvahu pravidla českých právních předpisů. Některá pravidla tak byla objasněna až rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, kdy ovšem rozhodnutí jeho jednotlivých senátů nebyla vždy zcela jednotná.

Právě kvůli přezkumu rozhodnutí o nepřidělení dotace a aplikovatelnosti ustanovení § 14 odst. 5 RP byla věc nakonec, kvůli nejednotnosti rozhodovací praxe, předložena rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Ten se v klíčovém rozhodnutí č. j. 9 Ads. 83/2014–46 přiklonil k výkladu, podle kterého se § 14 odst. 5 RP na rozhodnutí o nepřidělení dotace nevztahuje a uplatní se standardní postup podle správního řádu, včetně možnosti následného soudního přezkumu. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud vyzdvihl právo na přístup k soudu, na spravedlivý proces i na doslovné znění zákona.

Nejvyšší správní soud dále formuloval a rozvedl důležitý princip, že uvážení správního orgánu má vždy své limity. Ty mohou být stanoveny zákonem, ale také rozhodovací praxí toho kterého správního orgánu samotného. Ten musí tyto limity dodržovat a dbát na to, aby obdobné případy nebyly hodnoceny různě. Zamítavá rozhodnutí správního orgánu musí být řádně odůvodněna.

Podle mého názoru je tedy možné se proti rozhodnutí o nepřidělení dotace odvolat, a to jak ve správním, tak později v soudním řízení. Poslední výklad Nejvyššího správního soudu by v oblasti evropských dotací mohl znamenat poměrně významnou revoluci.    

Potřebujete konzultaci? Zajímá Vás zmíněná problematika? Napište na zdenek.zuna@e-legal.cz